Taťkovo návštěva :)

Trošku mě zabíjí začínající angína, proto jsem se rozhodla čas v posteli využít trochu produktivněji (né, že by čtení komiksů bylo špatné, ale mohlo by být považováno za zahálku :D) a napsat článek.

Taťka přiletěl ve středu a vypravila jsem se pro něj na letiště do Newarku. Celá vyklepaná, že se ztratím, jsem málem vystoupila na špatné zastávce. Jak jinak, že? Naštěstí jsem se z vlaku v čas vykutálela a letěla čekat k jeho gatu. Jenže on nikde, no samozřejmě zkejsnul ve frontě na imigračním. Nakonec dorazil a já se hned vrhla rabovat kufr, protože mi mamka poslala linecké. Poskakovala sem po letišti a cpala do sebe cukroví. Cestou zpět jsem se klasicky ztratila na Penn station, museli jsme tedy vylézt nad zem, abych se dostala z vlaků do Jersey na Long Islandské vlaky. :D

Další dny utíkaly, jako voda. Navštívili jsme museum se starými válečnými letadly, již jsem o něm psala. Zajeli jsme do Huntingtonu na jídlo, viděli jsme v kině (opět) Suicide Squad s Martou :3 :3 :3, byli jsme na další večeři na ty pickém americkém hambáči, nakupovali jsme, ale ty největší výlety jsme naplánovali na víkend. Tedy já je naplánovala, bylo to překvápko.

V sobotu jsme se vypravili do NYC. Měla jsem koupené lístky na Sochu Svobody a Top of the rock. K Soše Svobody jsme jeli metrem a ovšem, ztratila jsem se. Já se prostě nemůžu pohybovat v metru. :D Vylezli jsme tedy nad zem a blížili se k cíli. Vystáli jsme si frontu a já zapomněla, že mám v kabelce nůž. No jak jinak, hrozný problém. Takový malý nožíček, ale pro ně to je vojenský nůž, se kterým můžu někoho zabít. Sem se tam začala normálně smát. Jenže mě ten smích přešel velmi rychle, řekli mi, že mi ho nevrátí po návštěvě. Prý ho vyhodí do koše. No to sem se začala čertit a oni začali šílet, že jako nechápou, proč potřebuju nůž, že je to tu bezpečný. Asi se jim nikdy nestalo, že nemohli otevřít bonbony. Naštvaně jsem nakráčela na loď, ale po chvilce se mi nálada zvedla. Pohled z lodě je úžasný. Prolezli jsme podstavec Sochy Svobody a ostrov, kde se nachází. Poté jsme zamířili na Ellis Island. Ten jsem si užila daleko více. Je tam skvělé muzeum a dobová jídelna, kde si opravdu můžete koupit jídlo. Pěšky jsme se vydali k High Line a Top of the rock. Cesta to byla dlouhá, ale taťka toho díky tomu viděl spoustu. Cestou začalo trošku poprchat, ale to nás nezastavilo. Po takovém výletu jsme byli pořádně utahaní. Ještě nás čekala cesta z vlaku pěšky domů (45 minut) a mohli jsme sebou fláknout do postelí.

V neděli bylo v plánu Six Flag, ale jelikož jsme na nádraží narazili na idiota, nekonalo se nic. Poprosila jsem jednoho zaměstnance, jestli mi pomůže s koupí lístků, vše tam nacvakal, ale vyjely jen 2 lístky, né 4. Jenže já nevěděla, že potřebujeme 4. Vlezli sme do busu a tam se se mnou začal řidič hádat. Po několika minutách jsem vytočená prohlásila, ať mi dá zpět lístek a že jdu z busu ven. Na to mi řekl, že mi ho nedá atd. No hádali jsme se tam ještě jakou dobu, než pochopil, že z busu odcházím. Ještě mi ten zaměstnanec poté řekl, že si mám koupit lístky na cestu zpět v Six Flag, to sem ho málem zabila, protože jsme je koupili na cestu tam i zpět a dali za to 70 dolarů a nehodlám zbytečně dát další peníze za bus, když sem tu cestu už zapaltila. Poté řekl, že mi ty lístky můžou proplatit. No neproplatili, že? Nechala jsem s radostí (bez ironie) propadnout lístky do parku a šli jsme prolézt Central Park. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nikam nejeli. Byli jsme naprosto mrtvý.

Poté jsme strávili ještě pár společných dnů. Dostala jsem super úžasný nejlepší kabát a super nejšílenější kočičí pyžamo a miliardu dalších věcí. :3

Všechny fotky má taťka, tak je časem přidám. :) A když mne omluvíte, jdu se zabubat do kočičího pyžama, ulovit čaj a dál umírat.

Atlantic City a Katty narozeniny :D

Varování! Pokud má někdo sklony k pohoršování, raději tento článek ani nezačínejte číst. 

Minule jsem slíbila, že napíšu článek o Katty oslavě narozenin. Upřímně? Opravdu jsem uvažovala nad tím, zda tento článek vůbec psát. :D

 V pátek jsem nasedla na autobus směr Atlantic City. Měla jsem jen jeden maličký kufr a kabelku. Do teď žasnu, jak jsem se do toho dokázala sbalit. Náš autobus měl půl hodiny spoždění, jelikož někdo zkolaboval a zastavil tím veškerý provoz na nádraží. V USA prostě vše až moc řeší. Cesta utíkala rychle a už brzy jsem vystupovala. Jenže ouha, ztratila jsem se. Nervní a unavená jsem bombardovala Katty telefonáty. Nakonec jsem se díky bohu našla. Holky přijely zrovna, když jsem našla nejen sebe, ale i hotel. Bylo nás 5 a měly jsme pokoj pro 4. Pokoj byl maličký a my tam přes sebe skákaly, jak kamzíci na horské louce. Zbavily jsme se au pair vzhledu, nahodily po dlouhé době make up a vydaly se do kasína. Jelikož jsme pily už na pokoji, měly jsme skvělou náladu. Zapluly jsme do sport baru, kde Silva potkala nápadníka číslo jedna. Koupil nám všem drinky a odešel s tím, že mu šlo jen o koupení pití. :D Vycucly jsme, co jsme dostaly a šly jsme do klubu. Koupily jsme pití a šly tancovat. Netrvalo dlouho a kroutily jsme se na podiu, jak žížaly na háčku. Drinky se nám točily v ručkách rychlostí kulového blesku a po chvilce jsme začaly vyvádět ty běžné hloupůstky, po kterých máte rtěnku i za ušima. Ve chvíli, kdy jsem na baru pila s bezrukým chlapem, jsem si řekla a dost. Vyběhly jsme z klubu, jako tornáda a slečna u vstupu nám všem upravila rtěnku. Při procházení kasínem, jsem nezapomínala každému fešákovi připomínat, že má Katty narozeniny. Ve výsledku to vypadalo následovně. Křičela jsem, ať ji políbí, protože slaví. Po chvíli motání se v kasínu, jak vítr v bedně, jsem usoudila, že si potřebuji odskočit, ale dámské záchody jsme nenašly. Pouze pánské. Řekla jsem si proč ne a šla jsem. Ze záchodů vyběhli dva vyděšení Indové a ječeli, že je tam holka. Katty se Silvou jim vysvětily ať nepanikaří. Když jsem se vykutálela, Katty se zrovna s jedním líbala. Po chvilce se otočila a zaječela utíkejte. 

Rozběhla jsem se jako tornádo a holky za mnou. Netuším, kudy jsem běžela, ale najednou jsme se objevily v prostorách pro zaměstnance. To nás ovšem nezastavilo a běžely jsme dál. Po dalších pár polibcích, jsme se rozhodly opustit kasíno a jít prozkoumat pláž. Odhodily jsme kabelky do písku a šly si smočit nožky. U nožek to nezůstalo a po chvilce jsme se cákaly celé v oceánu. K naší smůle byly velké vlny a každou chvilku nás nějaká sejmula. Silva mě a Katty statečně střídavě vytahovala z vody. Když jsme usoudily, že oceán asi nebude to pravé, šly jsme pro kabelky. Jenže v té tmě jsme je nemohly najít. Propadaly jsme postupně panice až do chvíle, kdy Katty začala skákat, jak kdyby ji štípnul krab do zadku. Našla kabelky. Po zjistění, kolik je hodin, vypravily jsme se k hotelu. Jsme přeci zodpovědné a po půl šesté ráno nepaříme. Písek jsme měly všude, opravdu všude. Rozhodly jsme se tedy sundat spodní prádlo, pro větší pohodlí. Bohužel až později jsme si všimly společnosti. Dotlapkaly jsme na hotel, daly sprchu a plácly sebou do postele.

Ráno jsme se kolem 9 vzbudily, dokutálely jsme se na snídani a rozhodovaly, na co máme energii. Odpověď byla jasná. Oběěěd!

Vybraly jsme mexickou restauraci, objednaly drinčík na udržení hladinky a povídaly si.

 Katty z ničeho nic pronesla, že tady mají velké citrony. Věřte mi, v tu chvíli jsme se válely pod stolem. Rozhovor se ubíral k našim historkám o akcích. Dostaly jsme se až k lidem, kteří mají jen jednu ledvinu. Načež Katty zahleděná do drinku pronesla: "Ještě, že mám ledviny dvě." Zaměstnanci restaurace, museli začít litovat naší přítomnosti. Byly jsme nejhlučnější stůl. Po obědě jsme se šly s Katty projít a holky šly spát. Bylo vyhlášeno, že se blíží hurikán a vítr se začal pomalu zvedat. To nás neodradilo a dál jsme hledaly mušličky. Večer jsme se vrátily na hotel a začalo opět několikahodinové šlechtění. Nevím, proč, ale stále jsme měly otevřené dveře. Za jakékoliv situace. Díky tomu se stalo, že si s námi chodil neustále povídat jeden černoch. Ale po prohlášení, že jsme kurvy a následných otázkách jestli jsme z Ruska nebo Turecka, jsme ho vyhodily. Opět nás přepadl hlad, obuly jsme lodičky a cupitaly jsme do moc hezké restaurace. Když jsme procházely kasínem, zaslechly jsme i pískání. Moc nám to slušelo. Objednaly jsme si vínko a hubu jsme už nezavřely.

 Odtud nás kroky zavedly opět do sport baru. Na mě se ovšem začalo podepisovat plavání v oceánu. Bolest v krku mě tak odrovnala, že jsem po chvilce zamířila na hotel a holky zanechala samotné. Upřímně? Jsem ráda, že jsem šla, jinak bych dopadla bůh ví jak. Kolem 4 mě vzbudilo bušení na dveře. Vpustila jsem je do pokoje a už to jelo. Katty ječela, že má rande, Silva hledala něco, raději nechtějte vědět co, a Ivča plašila, že ztratila Monču, která předtím ztratila botu. Katty se Silvou opět utekly a my šly spát. Vrátily se bůh ví v kolik. V celku a se vším, s čím odešly. Ráno jsme zjistily, že Monča pořád nedorazila a trochu se bály. Jenže bát se je lepší s plným žaludkem, proto jsme si zašly na snídani. Poté se zjevila ve dveřích naše pohřešovaná s otázkou, jestli máme její kabelku. Neměly. Byl v ní pas, dva telefony a peněženka. Mimochodem, ztratila i tu druhou botu a spala na pokoji pro 4 se 12 lidma. Oproti nim jsme amatéři. S menší panikou jsme se sbalily, naházely věci do auta a šly řešit ztracenou kabelku. Po asi hodinovém hledání, jsme se dovolaly na její telefon a zjistily, že je hodinu a půl od Atlantic City. Nikdo jsme nechápal, jak je to možné. Doplazily jsme se s vypětím sil pro kávu a jelo se. Já jsem jela domu a holky pro kabelku. Tu prý našli nějací lidé, kteří brzy ráno odjížděli domů a proto vzali kabelku sebou tam a nechali ji na policejní stanici u nich. 

Po příjezdu domů, jsem objevila 7 dětí, bordel a všude po zemi brambůrky. Raději jsem se rychle najedla a šla vybalovat. Se zděšením jsem zjistila, že jsem ztratila nabíječku a totálně unavená jsem šla kupovat nabíječku s Martou. Naštěstí sebou vzala pivo na cestu. Bez něj bych tam asi ani nedošla. :D

Musím říct, že takový víkend jsem asi ještě nezažila. Moc vám holky děkuju za skvělý víkend a příště nás čeká ostuda, třeba ve Vegas. :D


Poučení na konec:

1. Vždy nosit lodičky s páskem přes nárt.

2. Nikdy si nebrat psaníčko.

3. Gorila slepí i neslepitelné.

4. Nikdy se nelíbat s Indem v kasinu.

5. Nikdy se nekoupat v šatech v noci v oceánu.

6. Nenechávejte věci v noci na pláži (hodně špatně se v té tmě hledají).

7. V USA dělají silnější drinky.

8. Na pokoji pro 4, dokáže spát 12 lidí, bez vědomí personálu hotelu.

9. Pijte v cizině. Je to menší ostuda, protože vám nerozumí.

10. Líbat se s rudou rtěnkou, není opravdu dobrý nápad.

11. Pořiďte si korunku a pokud se vás někdo zeptá, jestli jste nevěsta, souhlaste.

12. Kafe v USA chutná jako voda z ponožek a ráno ho musíte vypít celou konvici, abyste rozlepili alespoň jedno oko.

13. Dámy, nikdy nechoďte čurat na pánské záchody. V USA chlapi nedokážou rozdýchat, když se jdete vyčurat na pánské záchody, protože dámské nedokážete najít. Hystericky vybíhají ze dveří a plaší, že tam vešla holka.

14. Pokud si začnete myslet, že jste Taylor Swift. Opusťte bezodkladně bar.

15. Pokud vidíte nad hlavou modré nebe a mraky, neznamená to nutně, že už je den. Může se jednat pouze o namalovaný strop.

Alarm.. aneb, jak jsme se s dětmi pokusili vykrást dům :D

Prázdniny se nám, k mému štěstí, blíží ke konci. Děti nadšené nejsou, ale to ovšem není můj problém, že? :D S HM jásáme a těšíme se na tichý dům (no celkem tichý, ještě stále tu je malá Juliet).

Dlouho jsem nepřidala článek, protože mé dny vypadaly stále stejně. Většinu prázdnin měla Ella kemp. Ráno jsem ji tam na 9 odvezla a s Harrym jsme mohli jezdit na kratičké výlety, kam se nám zachtělo. Od 11:45 do 12:45 měla Ella oběd, musela jsem připravit oběd, dovézt ho do parku a tam jsme se společně najedli. Ve tři jsem ji vyzvedávala a volno jsem měla od 6. Většinu dne jsme k mé smůle trávili na hřišti a v horku. Byla tu totiž na návštěvě HM mamka a když jsme byli všichni v domě, začínali jsme šílet. Děti s každou blbostí běhali za mamkou nebo babičkou a mě neposlouchali. Naštěstí tato část prázdnin utekla rychleji, než jsem doufala.

Od tohoto týdne mám obě příšerky doma. Objíždíme doktory, jezdíme na výlety a snažíme se být co nejvíce zaneprázdnění, jinak děti vyvádí bláznivé věci. Tento týden začali být i neskutečně protivní. Ella se mnou nemluvila, Harry jen kňučel a já myslela, že se zabalím do kufru a odešlu domů. Když mám volno, tak je mám věčně v pokoji, proto nejraději utíkám kamkoliv ven.

Jednoho krásného dne jsme se vydali k doktoru. Juliet potřebovala očkování a Harry měl prohlídku. Během toho HM zavolal chlápek ze servisu, že je její auto opravené. Zavezla jsem ji tedy do servisu a jela se všemi dětmi domů s tím, že ona pojede za námi a ještě se staví pro nákup na oběd. Klasicky jsme vyházela všechny děti z auta, pobrala miliardu věcí a vydala se do domu. Chvilku po otevření dveří začal houkat alarm. Vůbec jsme netušili, co se děje. Nikdy se u nás alarm nezapíná. Jenže to nejhorší přišlo. Nemám heslo k alarmu. Děti ječeli, vřískali, pobíhali. Pochytala jsem je a vydala jsem se na zahradu. Juliet naštěstí stále spala díky očkování, ale blížil se čas krmení. Já už se viděla, jak běžím do domu, za houkání alarmu, pro lahev a mlíko. Volala jsem HM, ale ta telefon nezvedala. Spadl jí v autě na zem, poté na něj zapomněla a šla do obchodu bez něj, jak jsem se později dozvěděla. Zavolal mi chlapík od ochranky a něco hrozně rychle drmolil, do toho na mě pořád mluvily děti a já čekala, až se mě zmocní šílenství. Na chlápka v telefonu jsem spustila ať mluví pomaleji, děti sem vyslala hrát si s čímkoliv chtějí a snažila se situaci řešit. No moc jsem ji nevyřešila. Alarm odpojit nemohli, protože si nemohou být jistí, s kým volají. Seděli jsme tedy na zahradě a čekali, co se bude dít dál. Děti kňouraly, že jsou hladové a chtějí na záchod. Nebyla jsem na tom o moc lépe. Snažíme se všichni dodržovat zdravý pitný režim a v tuto chvíli se to jevilo poněkud nešťastným rozhodnutím. Zahlédli jsme někoho v domě a doufali, že je to HM. Byla to policie. Rozdala jsem rozkaz: "Nesahat na Juliet!" a rozeběhla se do domu. To už naštěstí dorazila HM, která alarm vyresetovala a hledala nás. Obě jsme tam pobíhaly jako slípky. Já brebentila, že musím zpátky, že tam je Juliet sama se staršíma dětma a Edel křičela, kde jsou děti. Letěla hned za mnou, protože se o ně hrozně bála. Policie byla naštvaná, jelikož jsme absolutně ignorovaly, co nám říkají a nakazují. Prostě jsem se rozběhly k dětem na zahradu a policii neřešily. To je nejspíš trošku naštvalo. Odvedli HM ke garáži a začali vyšetřovat, co se stalo. Naštěstí to byla jen hloupá situace a vše se vysvětlilo. Ještě asi dvě hodiny poté, jsme se všichni smáli. 

Za dva týdny se chystáme s Katty do Atlantic City, oslavit její 21 narozky. Nemohu se dočkat. Máme ubytování s výhledem na oceán, já si koupila červené šaty do Calvina Kleina a vše již plánujeme. Doufám tedy jen, že ten víkend přežiji ve zdraví já i má játra. Musíme totiž zapít i začátek školního roku. :D

Během psaní vedle mě sedí obě příšerky a mlátí do mě, protože jim nevěnuji pozornost. Je nadlidský úkon vysvětlit jim, že mám volno a ráda bych byla v pokoji sama. Co nadělám. Mohu jen doufat, že existují i hezké psychiatrické léčebny, né jen ty z hororů. Po au pair kariéře si tam asi na chvilku zamluvím pokoj. :D

Návštěva Katty

Minulý víkend přijela na návštěvu Katty. Nemohly jsme se dočkat a neustále jsme si posílaly různé trefné obrázky.

V pátek večer jsem se vydala do NYC, abych ji tam vyzvedla. Naštěstí jí autobus stavěl blízko Penn Station, tak jsem byla v klidu s přebíháním. Měla přijet v 11:05, ale v 11:15 autobus stále nikde. To už jsem byla trošku nervozní, protože vlak nám jel v 11:55 a potom až za hodinu a kousek. Žhavila jsem telefon. Katty to věčně nezvedala, pak než sme zjistily, co se děje, tak už autobus přijel. Vyběhla z autobusu, objaly jsme se a utíkaly na nádraží. No utíkaly, já si chytře vzala vysoké podpatky, tak jsem se spíš ploužila. Naštěstí jsme vlak stihly a celou cestu jsme pusu nezavřely. Já Katty pořád skákala do řeči, protože v blízkosti nemám žádnou češku a prostě jsem se potřebovala vypovídat. Domů jsme dorazily unavené a hladové. Najedly jsme se, ulehly do postele, ale tu hubu jsme opět nezavřely. Nakonec jsme naštěstí usnuly, protože jsme ráno vstávaly.

Ráno jsem Katty představila rodince, byli nadšení a děti kolem ní kroužily. Hlavně Ella. Hned ráno jsme si ukradly auto a jely jsme navštívit Rooseveltův dům, Cold Spring Harbor a Huntintgon. Poté jsme pospíchaly domů, protože HM chtěla pohlídat na dvě hodinky děti, ale naštěstí se vrátil HD, zrovna když jsme byly kousek od domu. Sjely jsme si tedy na oběd do Diner. Daly jsme si pořádný hamburger (Katty pro kytkožrouty) a pořádně se přecpaly. Můžu říct, že to bylo výborné. Následovaly nákupy a kino s Martou, která je z Polska. Vyzvedly jsme ji o něco dříve a jely ještě pro víno na večer. Šly jsme do kina na Mike And David a bylo to skvělé. Celou dobu jsme se smály. Večer jsme otevřely víno a koukaly na kamarád taky rád. Ráno nás čekala cesta do NYC, tak jsme to vypnuly a šly spát.

Ráno jsme se probudily déle než jsme chtěly. Vyprdelily jsme se, Alan nás hodil na nádraží a už jsme se zalepenýma očíčkama čekaly na vlak. Katty chtěla kafe ze své aplikace, tak jsme na něj čekaly až do NYC a já myslela, že umřu. :D V city jsme chvilku chodily pěšky po Hich Line, zašly do Chelsea marketu a poté to vzdaly. Půjčily jsme si kola a projížděly po Manhattanu na kolech. Můžu vám říct, jet po 5th avenue je fakt sranda. :D Zpívaly jsme české písničky a asi vypadaly jako blázni. Já měla, jak jinak, sukni. Navštívily jsme Ground Zero, koupily oběd a jely jsme zpět, protože Katty jel autobus. Ještě jsme se prošly kolem řeky, číhaly na milionáře z vrtulníků a potom se rozloučily.

Byl to víkend plný běhání a minima spánku, ale hrozně jsem si to užila. Už se nemohu dočkat až oslavíme Katty narozeniny. 

První chvíle prázdnin :)

Ani netušíte, jaký jsem lenoch, co se týče psaní, v poslední době. Minimálně spím, věčně pracuji a když už mám volno, tak si ho chci trochu užít. Výsledkem jsou kruhy pod očima a spotřeba kávy. Prázdniny tu totiž začaly dříve, jak v ČR a všechny au pair se raději schovávají pod postelí, než píšou články. :D

Tento týden začal Elle kemp, což jsem uvítala. I když nemohu říct, že jsem si tyto dva týdny neužila. Obě děti byly doma a mohli jsme neomezeně výletovat. Byli jsme u Rooseveltova domu, v parku s rybkama, byli jsme na hřištích, na frozen yogurt a ve vnitřním hřišti, které vypadá jako město. Tam se strhla hádka dvou rodičů, kteří vypadali spíše jako malé děti. Ječeli na sebe, děsili děti a polovina rodičů je natáčela. :D

O svém volnu jsem opět byla v NYC, prošla jsem s kamarádkou high line a zaběhli jsme do Chelsea marketu, pro nějaký ten oběd. Poté jsme šly k pomníkům "dvojčat" a do kina. Viděly jsme film s naším oblíbeným hercem, ale upřímně? Vůbec to za to nestálo. :D Byla to ta největší chab, kterou jsme mohly udělat, vyhozené peníze za nic. :D I když jsem se aspoň podívala do kina, kde jsou premiéry. Poprvé jsem jela úplně sama metrem a kupodivu jsem se neztratila. Druhý den jsem celý proležela doma, jelikož jsem byla naprosto vyřízená z neustálého chození.

V pondělí byly mé narozeniny. Rodinka mi do teď slibuje oslavu, protože to bylo chaotické a nestihli jsme ji. Jela jsem pomoct HM s nákupem a dětmi. Koupila jsem si nové nádherné boty na vysokém podpatku, vzali mě na oběd a poté se jelo domu. Jen jsem se převlékla, najedla a jela pro Martu. Mám narozeniny na den nezávislosti, proto jsme se vydaly na ohňostroj do NYC. A nás dvě nenapadlo nic lepšího, než jít v lodičkách z vlaku do Brooklynu pěšky. Šly jsme se mrknout do ulice, kde bydlí naše oblíbená herečka, samozřejmě jsme ji nepotkaly. :D Začalo nám hezky pršet a byly jsme obě promočené na kost, tak jsme zaběhly na něco rychlého k jídlu. Pomalu jsme se vracely k řece a přestávalo pršet. Když jsme zaslechly ohňostroj, nechaly jsme se unášet davem ulicemi. Viděly jsme většinu ohňostroje, ale potom jsme se rozhodly jít do metra a na vlak. Před metrem byla neskutečná fronta, tak jsme si chtěly půjčit kola. Jenže Martě nefungovala karta a já tedy vyhodila 12 dolarů oknem. Vrátili jsme se do metra a přetrpěli cestu s bezdomovcem, který žebral peníze. Vlak, kterým jsme chtěly jet, jsme nestihly a čekaly jsme hodinu na další. Šly jsme tedy zabít čas nakupováním. Zase začalo pršet tak, že jsme z vlaku k autu běžely. Vběhla jsem do hluboké louže, ve které jsem se málem zabila. :D Klepaly jsme se zimou, ale celý den jsme si užily. Já už moc ne vstávání druhý den do práce. Marta měla volno a návrat v noci jí nevadil. :D

A to nejlepší nakonec!!! Zítra mi konečně přijede Katty. :3 Bude u nás celý víkend a ani netušíte, jak se na ní těším. :3 nejraději bych popohnala čas. :3

American airpower museum

Chtěla jsem jako první napsat jiný článek, o dřívějších událostech, ale dnes jsem byla na naprosto dokonalém místě.

 Kdo mě zná, tak ví, že miluji historii. Proto jsem se dnes s dětmi vypravila do muzea historických válečných letadel. HM se obávala, že to pro ně nebude, ale zmýlila se. Byli nadšení. Poslouchali chvíli výklad staršího pána a poté jsme prolézali letadla a mohli si do nich dokonce sednout. To byla naše neoblíbenější část. Myslím, že tento článek bude opět hlavně o fotkách. Mám jich totiž požehnaně.